O víkendu jsme se s Adrem vydali podívat za chovateli. Cestu jsme si naplánovali vlakem, a až do Ostravy probíhala klidně. Tam jsem se ale zorientoval tak dobře, že jsem čtvrté nástupiště našel až po odjezdu našeho vlaku, tak jsme si hodinku počkali a vyrazili následujícím. Adro byl ve vlaku vzorný a i když nespal a pořád sledoval dění okolo, byl potichu a v klidu ležel na zemi. Cestu jsme tedy přežili a v Českém Těšíně jsme se setkali s Nogovími. Hned po našem příjezdu nás přivítali a společně jsme se vydali k jejich domu. Tam na nás už čekalo tříčlené dospělé psí komando, které dalo Adrovi náležitě vědět, kdo je tady doma, a hned po nich jsme uviděli šest černobílých ďáblíku. Ďáblíci jsou to opravdu po právu. Když nespí nebo nejí, neustále se perou a hrají si, žádné zvuky ani nic jiného je nedokázalo moc vyvést z míry a když byli chvilku bez dozoru, ihned začali přelézat ohrádku, o které bych řekl, že je pro osmitýdení borderčata tabu. Ale hned druhý den ráno byli tři v ohrádce a tři prozkoumávali okolí. Tak jsme se se všemi přivítali a den začal. Po moc dobrém obědě (všechno jídlo, co jsme přez víkend měli, musím pochválit) jsme se vydali na cvičák. Tam se nám líbilo, protože o takovémhle cvičáku si zatím mužeme nechat jen zdát. Další průběh víkendu už ani nebudu podrobně popisovat, protože bych se nedopsal. S Adrem jsme tak prožili opravdu suprový víkend a moc děkujeme Nogovím za jejich azyl. Hlavně jsme si popovídali o psích záležitostech a mohli se podívat na malé ďáblíky. Takhle socializovaná štěňata jsem opravdu ještě neviděl, sice jsem jich ještě zase tak moc neviděl, ale přesto. Zvuky zvládali v pohodě, okolní dění také. Když se přiblížil někdo nebo něco k ohrádce, hned se přihrnuli, vrtěli ocasem a chtěli poznat o co jde. Celodenní pobyt venku jim taky prospívá - večer chodí spát samozřejmě domů. Povahy jsou vyrovnané, aktivní a zvídavé - hned jak mohli už něco dělali a jak se objevilo něco nového už to měli v parádě. Prostě super štěňata. Tak jsme se v neděli vydali zpět domů, po cestě jsme nezabloudili a Adro to celé prospal. Ještě jednou děkujeme Nogovím za pěkný výkend a těšíme se na další :D

Psí prosba

Můj život trvá 10 až 15 let. Každé odloučení

od Tebe mi působí smutek. Pamatuj, Ty sis mne

pořídil.

Dej mi čas, abych pochopil, co ode mne

chceš.

Důvěřuj mi , nikdy Tě úmyslně nezklamu.

Nehněvej se na mě dlouho a za trest mě

nezavírej.

Ty máš své přátele a zábavu. Já mám jen

Tebe.

Povídej si se mnou, i když Tvým slovům úplně

nerozumím, stačí mi, když slyším Tvůj hlas.

Uvědom si, že když mě biješ, mohl bych Tě

hravě kousnout, ale já to neudělám.

Jestli jsem někdy při práci špatný, dělám

chybynebo jsem líný, uvažuj: třeba mi není

dobře, nebo jsem unavený.

Starej se o mne, jsem-li starý. I Ty jednou

zestárneš.

Buď v mých těžkých chvílích vždy se mnou.

S Tebou je pro mne všechno lepší.

Až se můj čas naplní, nenech mne trpět.

V případě nutnosti skonči mé trápení včas,

jen Tě prosím, zůstaň v téhle chvíli se mnou.

Tvůj chlupatý kamarád

S agility teprve začínáme, ale doufám, že nám to půjde. Ze začátku trénujeme hlavně poslušnost, jelikož s jeho

Tááák. Dnes jsme vyrazili opět na vycházku. Kromě Bonnie s námi tentokrát vyrazila nově i jezevčice Jess, kterou jsme poznaly na cvičáku, s paničkou. Tentokrát jsme se rozhodli trasu prodloužit, plánovali jsme cestu z Třebíče do Náměště a vlakem zpět, ovšem to by bylo, aby nebylo že? Ale více se dozvíte v článku. Úvod nebudu zbytečně prodlužovat, neboť

13.1 - Vydalijsme se s Bětkou a Bonnie na takový mini dogtrek. Měla to být trasa dlouhá dvanáct kilometrů, ale s našimi schopnostmi se protáhla